ZLATO Z OLYMPIÁDY v Moskvě

Minitým Čarodějky - vícemistryně ČR, mistryně Evropy, Vícemistryně světa, Olympijské vítězky

Info o cestě a o pobytu (rychlá noční slohovka):

Let do Bruselu i pak následně do Moskvy probíhal bez problémů, i když 3 tanečnice a trenér ještě nikdy letadlem neletěl. Drobná dobrodružství začala hned po přistání na moskevském letišti Domodědovo. Předem objednaný hotelový transfer – nedorazil -  a domluvy s místními taxikáři byli zpočátku obtížné. Cena 9000 rublů se nám zdála přemrštěná, a tak jsme smlouvali jako na arabském tržišti. Taxikáři nakonec zcela vyčerpáni odsouhlasili cenu 5000 rublů a vedli nás neznámo kam. Ukázalo se, že se opravdu nejedná o místní mafiány – taxík byl veliký, klimatizovaný a pohodlný. Po dvouhodinové cestě Moskvou jsme pochopili, že náš taxikář ZABLOUDIL, ale po další půlhodině jsme konečně našli náš hotel.

Po Moskvě jsme se pohybovali metrem, to bylo čisté a bezpečné. První návštěva olympijského stadionu v Sokolnikách nás čekala hned druhý den ráno. U vstupu jsme prošli detektorem zbraní (nikdo u sebe žádnou neměl), všichni se vyfotili na registrační kartičku a v poklidu zařídili registraci. V průběhu pobytu jsme sledovaly mnohá taneční klání a sbírali inspiraci, každý den jsme trénovali – a protože bylo krásné počasí, tak venku v parku. Kromě tréninku si holky užily i vysokých lanových aktivit, které mladé sportovce lákaly hned blízko olympijského komplexu. V hale naše tanečnice potkávaly staré známé z MS v Liberci (Italy, Maďary a Rusy) a vesele se s nimi zdravily.

Soutěžní sobotní den začal pro naše slečny ve 4 ráno podle našeho času – takže bylo obtížnější naladit tu správnou náladu a bojového ducha. Ale podařilo se a Čarodějky zatančily na výbornou. Latinoshow minitýmů se sešlo na olympiádě 6 – z toho pouze dva dětské, ale boj byl nakonec ještě tvrdší než souboj s 12 světovými týmy na MS. Proti malých českým Čarodějkám stál nejlepší dětský tým Ruské Federace – sportovci vyrůstající tvrdým ruským drilem a trénující mnoho hodin denně. Technika latinotanců stála na straně ruského týmu, ale naše tanečnice strhly porotu a diváky svým živelným projevem, rychlostí a výrazem. Před vyhlašováním jsme byli hodně napjatí – holky stály na palubovce a svíraly českou vlajku, trenér a všichni další z našeho týmu nervozitou ani nedýchali.

Moderátor nás napínal hodně dlouho  -  ale nakonec to padlo – hrála česká hymna a malé tanečnice z Kolínského CrossDance hrdě vystoupaly na nejvyšší stupínek. Staly se olympijskými vítězkami, pro ČR povezou zlato! Na tanečnice čekala malá oslava, odšpuntovaly dětské šampaňské a měly prodlouženou večerku. (Ale i v den vítězství trenér neodpustil dvouhodinový trénink nové choreografie). Kromě soutěží, tréninku a sledování tanečníků z celého světa jsme si samozřejmě našli čas i na prohlídku Moskvy. Lákalo nás Rudé náměstí i Kreml – ale kvůli blížícímu 9. květnu a také inauguraci nového prezidenta byla Moskva obšancována tisíci vojáky, některá místa byla úplně uzavřena, jinde byl vstup jen omezený. I tak jsme viděli dost, zažili atmosféru města a vstřebali spoustu zážitků. Holky se těšily na nákupy suvenýrů – to měly dovolené výměnou za to, že ochutnají ruský boršč a pirožky. Trenér s lékařem výpravy si odvážně objednali i pelmeně s losem a medvědem. Všechno bylo moc dobré, lidé okolo s malými tanečnicemi zapřádali rozhovory, po pár dnech holky uměly rusky požádat, poděkovat, pozdravit a říct něco o sobě.  Při cestě zpět nás čekaly zostřené kontroly na letišti a jeden ztracený kufr – ale celkově byl moskevský výlet pro mladé tanečnice skvělou zkušeností, potvrdil, že se malý český tým neztratí ani ve velkém tanečním světě a trenérovi dal za pravdu, že tyhle malé holky mají před sebou velkou taneční budoucnost. Jako pochvalu dětskému minitýmu slíbil, že z nich příští rok sedře kůži. A tyhle devíti – až desítileté holky se pak na letišti sebraly a za všechny svoje zbývající peníze koupili trenérům nového maskota jako poděkování za jejich práci.

Pár slov od holek (psaly povinně v letadle):

Áďa Bukačová: V Moskvě mě asi nejvíc zaujalo Rudé náměstí. Vyhrály jsme světovou Olympiádu a staly se ještě navíc mistryněmi Evropy IDO. Dan R. mě naučil rozdělávat šampaňské. Taky jsme každá ochutnala ruská jídla, pirožky a boršč. Na pokoji se Sophií byla legrace, každý den jsme vstávaly mezi posledními. V Moskvě se mi moc líbilo a ráda bych se tam vrátila. A chtěla bych poděkovat Daně a Danovi (zdravotníci) a Vláďovi a Naďa za trénování.

Naty Romportlová: V první řadě bych chtěla poděkovat Vláďovi, Naďě, Danovi a Daně za to, že byli ochotni s námi jet a že nám na tuhle soutěž sehnali sponzory. V Moskvě jsem byla moc ráda. Nejvíc mě zaujalo Rudé Náměstí. A samozřejmě úplně nejvíc jsem byla šťastná, že jsme se staly olympijskými vítězkami, protože kvůli tomu jsme tam letěly. Jsou sice jen 3 minuty, ale stálo to za to. Moc se mi v Moskvě líbilo a ráda bych se tam jednou vrátila. Snad se nám to ještě někdy povede. Ještě jednou všem díky, že to s námi vydrželi.

Oli Neumannová: Moc se mi líbil hotel i sportovní hala. Díky Danovi a Daně, že nám sehnali sponzory a my mohly do Moskvy letět. Taky díky Vláďovi a Nadě, že nás trénují. Tancování se mi moc líbí.

Denisa Hulová: V Moskvě jsme byli na olympiádě a největší zážitek pro mě byl, že jsme viděli nejlepší ruské, ale i jiné taneční týmy. Byli jsme se podívat i na moskevské památky, ale protože byla vojenská přehlídka, viděli jsme některé z nich jen z dálky. Skvělé bylo i lanové centrum, kde jsme byli všichni připoutáni na provaze.

Sophie Machová: Byli jsme na Rudém náměstí, ale bylo trochu zavřené. Že jsme byli první, nás překvapilo, protože jsme bojovaly s nejlepším minitýmem Ruska. Trénovaly jsme v malém parku, ale s Vláďou a Naďou to byla sranda -  a za to jsme se všechny složily na nového maskota plyšáka. Vláďa a Dan měli jednou k obědu losa a medvěda. Mohly jsme nakupovat ve stáncích, všichni vezeme domu alespoň jednu matriošku. Skvělá byla lanová dráha, kde jsem se klepala jako ratlík. I let jsme všichni přežili, takže celkově superfajn…

Lucka Červinková: V Moskvě jsme byli na olympiádě. Nejvíc se mi líbilo, že jsme byly první. A také že jsme byly na výletě v Kremlu a na Rudém náměstí a že jsme mohly nakupovat. Jídlo v Sokolnikách bylo docela dobré, nebo takové – že ušlo, a musely jsme ho všechno sníst. Sophče se tam zalíbil ten ruský tanečník, co byl už na MS u nás v Liberci. Každý den po našem vítězství, když jsme dobře trénovaly, jsme si mohly dát společně skleničku dětského šampáňa.

Valča Matějková: Největší zážitek bylo to, že jsme byly první. A také lezení na vysokých lanech, kde jsem málem spadla. Ale úplně nej bylo být první, když hrála naše hymna.